Historie
V 19. století mnoho zemí, jako jsou Spojené státy a Evropa, postupně rozvíjením kapitalismu do imperialistické fáze, aby stimulovaly ekonomiku vysokorychlostním rozvojem, vytěžily více nadhodnoty, aby udržely kapitalismus vysokorychlostních strojů, berou kapitalisty zvyšující pracovní dobu a intenzitu práce, aby nemilosrdně vykořisťovali dělníky.
Ve Spojených státech pracují dělníci 14 až 16 hodin denně, někteří až 18 hodin, za velmi nízké mzdy. Dozorce v továrně na boty v Massachusetts jednou řekl: "Vezměte silného, tělesně zdatného osmnáctiletého chlapce, pracujte vedle kteréhokoli ze strojů tady a já mu ve dvaadvaceti letech zešedivěl vlasy." Těžký třídní útlak vyvolal mezi proletáři velký hněv. Věděli, že jediný způsob, jak získat podmínky přežití, je sjednotit se a bojovat proti kapitalistům prostřednictvím stávkového hnutí. Podmínkou dělnické stávky je požadovat osmihodinový pracovní den.
V roce 1866 první mezinárodní ženevská konference předložila heslo osmihodinového pracovního dne. [4]
V roce 1877 začala první národní stávka v americké historii. Dělnická třída vyšla do ulic demonstrovat a navrhla vládě, aby zlepšila pracovní a životní podmínky, požadovala kratší pracovní dobu a zavedení systému osmihodinového pracovního dne. Brzy po stávce se řady rozrůstají, počet členů odborů prudce vzrostl, dělníci všude na světě se připojili ke stávkovému hnutí.
Pod silným tlakem dělnického hnutí byl Kongres USA nucen přijmout zákon o osmihodinovém pracovním dni. Někteří kapitalisté však tomuto zákonu nevěnovali pozornost. Byl to jen kus papíru a dělníci stále žili v bídě a trpěli kapitalisty. Dělníci, znechucení, se rozhodli dotlačit boj za právo na život k novému vyvrcholení a připravili se na větší stávku.
V říjnu 1884 se osm mezinárodních a národních dělnických skupin Spojených států a Kanady shromáždilo v Chicagu ve Spojených státech a rozhodlo se uspořádat 1. května 1886 generální stávku, což donutilo kapitalisty zavést systém osmihodinového pracovního dne. Ten den konečně přišel. 1. května 1886 se 350 tisíc dělníků odstavilo více než 20 tisíc podniků ve Spojených státech, uspořádalo obrovskou demonstraci, všechny druhy barev kůže, dělníci každého druhu práce společně provedli generální stávku. Jen v Chicagu vyšlo do ulic 45 000 dělníků. V důsledku toho byla hlavní průmyslová odvětví Spojených států paralyzována, vlaky byly zmrazeny, obchody byly tiché a sklady byly uzavřeny a zapečetěny.
Kolem 350 000 lidí se zúčastnilo masivní stávky a demonstrace v Chicagu, požadující zlepšení pracovních podmínek a zavedení osmihodinového pracovního dne. 3. května 1886 poslala chicagská vláda policii, aby potlačila, zastřelila a zabila dva lidi a situace se rozšířila. 4. května stávkující dělníci uspořádali protest na Haymarket Square. Když neidentifikovaní lidé házeli bomby na policii, policie zahájila palbu, postupně zemřeli čtyři dělníci a sedm policistů. Říkalo se tomu Haymarket Riot nebo The Haymarket Massacre. V následném odsouzení bylo osm anarchistů obviněno z vraždy, čtyři byli oběšeni a jeden spáchal sebevraždu ve vězení.
Na památku tohoto velkého dělnického hnutí a následného odsouzení protestu se dělnické protesty konaly po celém světě. Tyto aktivity se staly předchůdcem Mezinárodního dne práce.
V červenci 1889 uspořádala Engelsova organizace druhou mezinárodní zakládající konferenci, která oznámila, že každoroční 1. květen je mezinárodním svátkem práce.
Vítězství bylo nakonec dosaženo po hořkém a krvavém boji. Na památku dělnického hnutí byl 14. července 1889 v Paříži zahájen socialistický kongres svolaný národním marxistou. Na valném shromáždění se zástupci shodli: 1. května jako společný svátek mezinárodního proletariátu. Rozhodnutí získalo okamžitou pozitivní odezvu od pracovníků po celém světě. 1. května 1890 se dělnická třída v Evropě a ve Spojených státech ujala vedení a vyšla do ulic, uspořádala velkou demonstraci a shromáždění k boji za zákonná práva a zájmy. Od té doby se pokaždé, když se tento den pracující lidé světa shromažďují, pochodují, slaví a svátek.
